Proč STOP dlouhotrvající přepravě hospodářských zvířat/Stop transportům?

• Při přepravě, manipulaci (nakládání a vykládání) i při jízdě zvířata trpí, a často velmi. Hospodářská zvířata nejsou navyklá na přepravu – nebyla učena, zvykána na dopravní prostředky (např. postupně učena nastupovat a vystupovat). Je pro ně cizí i samotná jízda v dopravním prostředku. Stresující je pro ně vše nové – odebrání z prostředí, ve kterém žila, odebrání od matek, pokud se jedná o mláďata nebo o mladá zvířata; odebrání od zvířat, která znají a kde mají již vytvořené sociální a hierarchické vazby. Dostávají se do cizího prostředí (velká auta, cizí pachy, hluk, otřesy, vibrace), mezi cizí zvířata a cizí lidi (pobídky lidí, spěch, stres, chaos, zmatky, způsob manipulace – v některých zemích EU a v zemích mimo EU je doslova brutální), rampa může být kluzká nebo nevhodná; strach při posunu do vyšších pater přívěsu… obecně strach a stres z neznáma.
• Při jízdě padají zvířata jedno na druhé – spodní jedinci jsou ušlapáváni. Oddělující příčky jsou nevhodně řešené a zvířata se dostávají pod ně, končetiny se jim zachytávají do konstrukce přívěsů kamiónů. Dochází k bolestivým zraněním, zlomeninám a úhynům.
• Dokonce jsou přepravovány březí samice ve vyšším stupni březosti, i když to legislativa EU zakazuje, a dochází tak k předčasným porodům.
• Samotné vzdálenosti v rámci EU, z jednoho konce na druhý, jsou několik tisíc km. Např. dobytek jedoucí z Pobaltí na jih Španělska podstoupí transport dlouhý okolo 4 000 km. A zvířata zažívají změny počasí a klimatu, trpí zimou v chladných oblastech a v zimě, trpí vedrem v parném horku a v jižních zemích EU. Při přepravě po moři musí čekat na kamiónech při nakládání a vykládání z lodí, na lodích trpí dehydratací a vedrem.
• Systém napájení v dopravním prostředku často není vhodný pro právě přepravovaná zvířata. Ta nevědí, jak se napít (neznají způsob jak stlačit tlačítko, aby voda tekla) a následně trpí dehydratací. Stává se, že se zvířata k napáječkám nedostanou – jsou pro ně vysoko, nebo jinak nevhodně umístěná. V průběhu cesty jsou napáječky postupně znečištěné výkaly. Voda může brzy cestou dojít, pokud řidič nedbá na její doplňování. Malá telata, navyklá pouze na pití mléka vodu nepijí, nejsou na ni zvyklá, celou dobu transportu mají velkou žízeň.
• Ve vozidlech by měla být klimatizace. To je opravdu science fiction na papíře. Při kontrolách nevládní organizace uvádějí, že je dobré, když zjistí, že alespoň funguje ventilace, která rozhání horký vzduch za vedra. Bohužel, po několika stovkách kilometrů zjišťují, že velmi často nefunguje.
• Stropy jsou nastavovány příliš nízko, aby se vešlo více pater nad sebe. Na záběrech a fotkách můžeme vidět, že zvířata nemají možnost se narovnat, jsou zmáčknuta mezi strop a podlahu. Legislativa není dostatečná, kontroly tento problém neřeší.

Na konci dlouhých transportů jsou zvířata zcela zubožená a vyčerpána. Kolik jich přepravu přežilo a kolik je lehce či těžce zraněných se podle našich informací v jednotlivých zemích EU neeviduje.

• Při dálkové dlouhotrvající přepravě směřující mimo EU jsou to navíc další stovky až tisíce km, dlouhé čekání na hranicích, v zácpách, další změny klimatu, žízeň, hlad…. Bohužel dochází také k nezákonné přepravě vysokobřezích samic.

 

Mimo EU směřují zvířata do zemí, kde s nimi lidé zacházejí ještě daleko hůře a jsou nemilosrdně porážena nelegálním a brutálním způsobem – ne podle pravidel EU! Vymáhání právní ochrany zvířat je zde už zcela nemožné.

 

Transporty zvířat do zemí mimo EU (např. do Turecka, Libanonu, Izraele, do severní Afriky) musí ujet vzdálenosti minim. 2000 km. Cesta např. do Turecka trvá ze střední a západní Evropy či z Pobaltí 4 až 5 dní, na hranicích dochází k dlouhému čekání, dokonce i několikadennímu. Tak jako při dálkové přepravě v rámci EU zvířata podstupují velké teplotní rozdíly. V monitorovaných případech byla zjištěna absence vody a krmení. Je běžné, že napájecí systém není vhodný pro daná zvířata, případně na napáječky není možné dosáhnout nebo byly špinavé. Ventilace (nikoli klimatizace – ochlazování, která je legislativou požadována, ale je bráno za standard, že ve vozidlech nefunguje nebo není) ve vozidlech za hranicí EU již běžně nefunguje a zvířata se v létě doslova pečou. Tak jako při cestách v rámci EU zvířata zažívají všechny útrapy, jsou zraňována, hynou.

Dalším velkým problémem pro zvířata, po strastiplné cestě do zemí mimo EU, je – podle našich zvyklostí a podle legislativy EU ilegální způsob porážení/zabíjení. V muslimských zemích, které jsou ve většině případů cílovými destinacemi při exportech živých zvířat mimo EU (Turecko, většina Libanonu, země severní Afriky, Blízký východ, Arabský poloostrov…..), jsou zvířata porážena v EU zakázaným způsobem – je to „halal“ porážení/zabíjení bez předchozího omráčení a celkově za velmi špatného zacházení se zvířaty.

 

Podle všech dostupných důkazů, neberou lidé manipulující se zvířaty v Turecku a v dalších zemích mimo EU a v mnohých státech EU do úvahy skutečnost, že zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka – jak dokonce uvádí úvod zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, základního právního předpisu týkajícího se ochrany zvířat v České republice.

 

Podle našeho názoru není možné vědomě obchodovat se zvířaty do míst, kde existují stovky důkazů o utrpení a týrání zvířat úmyslném či neúmyslném; ze země a regionu, České republiky a EU, kde jsou pod právní ochranou a kde je společenský řád humánnější a tím vyspělejší, do míst, kde jsou porušovány zákony ČR i legislativa EU a kde je pro společenský řád a chápání zvířat normou bezohledné zacházení se zvířaty, nejen s hospodářskými.

 

Legislativa EU, která má zvířata při přepravě chránit (vydaná v roce 2005) je v praxi nepoužitelná, selhala a zvířata trpí dál. Konkrétně je to nařízení Rady č.1/2005, o ochraně zvířat během přepravy, a také rozsudek Evropského soudního dvora, který nařizuje, aby evropské právní předpisy pro přepravu zvířat platily i na cestách mimo území EU.

 

Řešení vidíme v náhradě exportů živých zvířat určených na jatka a na další chov/výkrm za obchodování s masem a živočišnými potravinami a uzákonění transportů zvířat pouze do maximálního časového limitu 8 hodin.

 

Desetiletí (minimálně od 80. let minulého století) probíhaly úsilí a kampaně za zavedení legislativy na ochranu zvířat při přepravě v EU a hlavně za zkrácení přepravy pouze na maximálně 8 hodin. V roce 2005 EU přijala nařízení rady, které je v praxi nepoužitelné, délku trvání transportů nezkrátilo, naopak došlo ještě k dalšímu nárůstu objemu přepravovaných zvířat o 1/3! Viz údaje ve zprávě Animals´Angeles. Žádná legislativa zvířata neochrání a nezabrání jejich utrpení. Je jednoduše nutné dálkové transporty ZASTAVIT.

 

Schválenou legislativu na ochranu zvířat při přepravě v EU, teorii v praxi však nepoužitelnou a nevymáhanou, najdete ZDE.

DŮKAZY O UTRPENÍ PŘI PŘEPRAVĚ A SELHÁNÍ LEGISLATIVY EU

Zapojte se – pomozme společně zvířatům.

leden 2017

Společnost pro zvířata